Odejdou a zmizí. Denně se v Praze ztratí dítě

Praha /INFOGRAFIKA/ – Oficiálně policie pátrá po stovkách dětí ročně. Z domova jich ale mizí i třikrát víc, než udají statistiky, protože se většinou záhy vrátí domů.
Zdroj: http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/odejdou-a-zmizi-denne-se-v-praze-ztrati-dite-20160426.html

Úspěšně podnikají, mají řadu přátel 
i koníčků a bydlí 
v prostorném bytě 
v Praze na Vinohradech. Rodiče šestnáctiletého Petra žijí zdánlivě bezproblémově, nikdy nemuseli ani řešit stížnosti sousedů. Přesto před rokem začal v tichosti bobtnat konflikt, který vyústil v útěk chlapce z domova.

Tento smutný příběh však není nijak ojedinělý, případy zmizelých dětí se nyní už zdaleka netýkají jen dlouhodobě problémových a sociálně slabých rodin.

„Asi dvacet procent dětí na útěku pochází z normálních rodin, které žijí v našem okolí, a nikdo by neřekl, že by se jich mohl takový problém týkat,” upozorňuje předseda správní rady Nadačního fondu Ztracené děti Pavel Caprata. Jeho slova potvrdil i vedoucí Linky bezpečí Peter Porubský.

Paravan “normálnosti”

„Léty ověřené zkušenosti odborníků dokazují, že i rodiny, které navenek působí jako úspěšné a spořádané, často ukrývají smutné tajemství v podobě týrání nebo zneužívání dětí. Často právě děti úspěšných rodičů mohou být přehnaně vystresované tím, jak budou rodiče reagovat na případný neúspěch ve škole. Jednají pak zkratkovitě a utíkají. Útěky dětí se týkají všech typů rodin,” tvrdil Porubský.

Podle něj se děti často obrací na Linku bezpečí krátce po útěku s tím, že nemají rozmyšleno, kam chtějí utéct. Důležité je pro ně vyhnout se v té chvíli nepříjemným, případně ohrožujícím situacím. Pokud naopak už ví, kam půjdou, první volbou zpravidla bývají prarodiče a další příbuzní, v případě rozvedených rodin druhý rodič nebo kamarádi.

Děti utíkají z domova z mnoha důvodů, podle dětské psycholožky Ivety Hrčkové mají ale všechny případy jednoho jmenovatele: strach. „U mladších jde často o sezónní záležitost, bojí se reakce rodičů například v období vysvědčení nebo třídních schůzek. Adolescenti pak pociťují velký strach zejména při překročení hranic normy, nebo přímo zákona. Třeba si vezmou auto bez dovolení a někde nabourají, něco ukradnou, případně když mají problémy s drogami,” vysvětlil.

Obrovský stres a bezmoc

O nic lépe na tom po psychické stránce nejsou ani rodiče, když začnou své dítě postrádat. „Je to obrovský stres a bezmoc. Kolikrát ani nevědí, jak postupovat. V takové situaci je nejdůležitější zachovat klidnou hlavu, začít pátrat ve svém okolí a kontaktovat policii. Ta stejně jako my může poskytnout psychologa,” řekl Pavel Caprata.

Ve výjimečných případech ale dochází i k paradoxním situacím, kdy jsou naopak rodiče v roli agresora a neziskové organizace samy nabízejí dítěti útěk jako akutní řešení. „Důležitější je, aby bylo dítě na útěku a nezraněné než doma, kde bude ohroženo. Když se dítěti povede před agresorem utéct, hledáme hned společný plán na nejbližší období,” dodal vedoucí Linky bezpečí.

Otázkou však zůstává, jak efektivněji snižovat počty dětských útěků. „V prevenci je ještě mnoho co zlepšovat. Hlavně se zaměřit na samotné rodiny. Co se týče samotného pátrání, policie reaguje poměrně promptně,” řekla dětská psycholožka Lucie Součková. Rodiny by podle jejího doporučení měly především dostatečně vzájemně komunikovat, aby u dětí převládala důvěra, nikoliv strach z rodičů.

Zdroj: http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/odejdou-a-zmizi-denne-se-v-praze-ztrati-dite-20160426.html

Facebook